Stanovisko k použití inulínu a oligofruktanu v dietologii

Sacharidy, známé většinou jako cukry, jsou pro člověka nejvýznamnějším zdrojem energie, při konzumaci v nadbytku se však mohou stát zdrojem řady zdravotních komplikací a potíží. Mimo to však existují složitější sacharidy, které nejsou pro člověka vstřebatelné a jsou většinou řazeny mezi tzv. vlákninu. Mimo celulózu a pektin, kteří jsou hlavními představiteli vlákniny, existuje v rostlinné říši ještě skupina látek, které mají poměrně výraznou sladkou chuť a přitom nejsou běžným způsobem vstřebatelné. Jde o látky, které mají do určité míry obdobnou strukturu jako škrob, ale hlavní stavební složkou není glukóza, ale fruktóza. Lidský organizmus je nedovede štěpit na základní komponenty, jsou ale ve vodě rozpustné. Proto mají vlastně charakter rozpustné vlákniny se všemi výhodami, které k této skupině patří. K hlavním představitelům patří inulín, ebeny. Jiné polyfruktany či oligofruktany. Není nutné zabíhat do biochemie,spíše je vhodné upozornit na určité odlišnosti od známého škrobu. Především je důležitá jejich neškodnost pro člověka, dále zmíněná nasládlá či sladká chuť (30 - 60 % sladivosti sacharózy), neštěpitelnost a nevstřebatelnost v tenkém střevě a konečně vlastnosti rozpustné vlákniny. Prakticky to znamená, že naprosto neovlivňují sekreci inzulínu, naopak zpomalují vstřebávání glukózy ze střeva do krve, neboli snižují tzv. glykemický index v potravě, kde se vyskytují. Jejich výhodou, podobně jako obecně u rozpustné vlákniny je skutečnost, že zpomalují vstřebávání cholesterolu, takže jejich použití je přinejmenším vhodné i u jedinců se zvýšenou hladinou cholesterolu.

Byla provedena i řada experimentů, kde byla ověřována neškodnost inulínu pro člověka. Inulín byl naopak používán jako test pro hodnocení funkce ledvin a vlastně je stále považován za spolehlivou metodu měření tzv. glomerulární filtrace. Z této indikace byla zavedena nitrožilně infúze se 100 g inulínu řadě lidí bez známek poškození organizmu. Pokud se týká konzumace inulínu či jiných oligofruktanů, zde byla podávána v různých studiích dávka v rozmezí 400 – 100 g inulínu zcela bez vedlejších příznaků.

Příznivý vliv inulínu na snížení hladiny cholesterolu je připisován při dietě, obohacené 13 g inulínu po dobu 4 týdnů (Hata a spol. 1983),v řadě jiných studií byly příznivé účinky na tukový metabolismus popisovány již při dávce 4 – 10 g denně.

Zatím ne zcela doceněný je vliv polysacharidů typu inulínu na střevní mikroflóru, jak to bylo již zmiňováno. Oligofruktany jsou substrátem pro růst zejména bifidobakterií, ale také laktobacila, velmi špatně zde rostou na příklad salmonely či jiné kmeny, které mohou u člověka vyvolávat řadu potíží. V této indikaci byla v řadě studií podávána dlouhodobě dávka Kolem 8 – 15 g denně po dobu řadu týdnů.

Po inulínu a oligofruktanech je popisováno také zlepšení imunitního stavu organismu. Zda se jedná o přímý efekt, nebo o vliv zlepšené funkce střevního epitelu není zatím zcela jasné, ale důležitý je prokázaný příznivý vliv v tomto směru.

Souhrnně je tedy možné považovat pravidelnou konzumaci oligofruktanu či inulinu za vhodnou z několika důvodů:

 

1. působí velmi příznivě u cukrovky a u stavů s porušenou glukózovou tolerancí zejména tím, že snižuje glykemický index potravy a tím méně zatěžuje sekreci inzulínu,
2. při déletrvajícím podávání snižuje hladinu cholesterolu a dalších lipidických parametrů v krvi,
3. má cukru velmi podobnou nasládlou chuť, přitom ale energetická hodnota je maximálně třetinová ve srovnání se sacharózou,
4. ovlivňuje střevní mikroflóru tak, že podporuje růst kmenů příznivých pro člověka, naopak růst patogenních či potenciálně patogenních mikrobů omezuje,
5. působí pozitivně na zlepšení imunitního systému celého organizmu.
Proto možno z dietetického hlediska konzumaci potravy či potravních doplňků s těmito oligofruktany jen doporučit.

Doc. MUDr. Lubomír Kužela, DrSc, Fakultní nemocnice – Královské Vinohrady,
Praha 10, 1998